Kovy, uhlí, křemík, soli a podobné krystalické suroviny nám dosud sloužily jako prostředky rozvoje a pokroku. Křemíková či silikonová jádra procesorů dnes řídí téměř veškeré počítačové systémy světa. Všeobecná euforie z nekonečných možností trvalého rozvoje ovšem doznívá. Obavy z překročení horizontu udržitelnosti života jsou reálné. Stále častěji se ukazuje, že exponenciálně rostoucí výkonné systémy komunikují mezi sebou více než my, kteří jsme je vytvořili. Instalace Axis Mundi představuje materializovanou úvahu o provázanosti energetických zdrojů napříč časem a prostorem. Soustava krystalů vytvořených z recyklovaných surovin naznačuje konstelaci prazákladních struktur obsažených v nerostech, které jsou jádrem lidského civilizačního vzestupu.

Axis Mundi neboli osa světa je mytický termín, který používaly starobylé civilizace k označení nejposvátnějších míst svých náboženství a kultur. Axis Mundi symbolicky propojuje několik sfér světa – podsvětí, zem a nebesa. Osou může být strom, lano, hora nebo věž. Skrze osu proudila energie mezi bohy a lidmi, tudy se pomocí nejrozmanitějších rituálů dostávalo do lidského světa chaosu světlo řádu. Bude dnešní Axis Mundi řízena procesory? Kde vlastně naše osa dnes leží? Není již dávno součástí lidských digitalizovaných světů? Environmentální udržitelnost není pouze teoretickým či uměleckým tématem této instalace. Skrze recyklované materiály naznačuje autorka cesty možného udržení ekosystému života jako protiváhu technologicko-informační dystopie.

(Pavel Mrkus)