Výstava Krajinou spálenou je součástí několikaletého výzkumného uměleckého projektu věnovanému obnově oblasti Národního parku České Švýcarsko zasažené ničivým požárem v roce 2022.

Dalibor Chatrný patřil ke generaci, která věřila, že svět je událostí a událostí je i umělecké dílo. Myšlenky a artefakty Dalibora Chatrného jsou přirozenou součástí historie středoevropského umění. Vybraní autoři do tvůrčího prostoru vyznačeného jeho celoživotní tvorbou různým způsobem zasahují, vykračují z něj, dotýkají se ho, posouvají, rozvíjejí, či oponují. Patří podobně jako kdysi Chatrný k osobnostem zkoumavým, nadaným filozofickou schopností tázat se, přistupovat nově k materiálu i médiu. Skrze písmo vstupují do prostoru a k divákovi, textil užívají nečekaným způsobem.

Participating artists: Jenny Ȧkerlund (SWE), Anetta Mona Chisa (RO/SK/CZ), Jindřiška Jabůrková (CZ), Noa Kurnick (IL), Jaroslav Kyša (SK), Šárka Koudelová (CZ), Matěj Liška (CZ), Nela Pietrová (CZ), David Střeleček (CZ), Dagmar Šubrtová (CZ)

Výtvarná výstava Prchavé existence z pravidelného
cyklu Předjaří je výpovědí o symbiotickém
prolnutí žijících organismů a přírodních
procesů. Všechny biologické říše (včetně
té lidské) spolu s přírodními živly a proměnlivými
stavy biosféry se podílejí na utváření
přírody. Tuto provázanost a vzájemnou propojenost
není na škodu připomínat v době
antropocénu, kdy je více než evidentní, že
pozice člověka ve světě není nezávislá. Ba
naopak, člověk je součástí celku a měl by

autoři: Václav Jíra, Emil Juliš, Olga Karlíková, Jiří Kubový, Kamil Linhart, Milan Maur, Vladislav Mirvald, Otakar Slavík, Zdeněk Sýkora, Dagmar Šubrtová.

Program centra spojuje místní společenská a kulturní témata s prací současných umělců působících na české i zahraniční scéně. Je koncipováno jako místo pro setkávání teoretiků, odborníků, umělců, širší i odborné veřejnosti. Jeho program je sestaven do tematických bloků, které navazují na aktuální společenské dění. Pro rok 2024 jsou to čtyři bloky: Zimní práce, Inscenovaná fotografie a její příběh, Jedna množina (mezigenerační prolínání) a Jeleni v krajině (současná socha v krajině a veřejném prostoru).

Vystavující umělci: Adolf Kosárek, Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Julius Mařák, Václav Brožík, Michal Gabriel, Václav Jirásek, František Skála, Roman Trabura, Jolana Havelková, Roman Hudziec,  Martin Salajka, Dagmar Šubrtová, Jakub Špaňhel, Zdeněk Daněk, Lenka Falušiová, Adam Kašpar, Kateřina Sýsová, Jan Uldrych, Jan Vytiska a další

Některé vysazené stromy dokážou přežít na extrémních místech, ale i po letech můžou vypadat jako přerostlá bonsaj nebo přežívají a postupně umírají. Jsou-li vysazeny na nevhodných místech bez promyšlených vztahů a péče, podléhají časem chorobám a usychají.

autoři: Jan Bažant, Michal Blažek, Josef Bolf, Veronika Doutlíková, Kurt Gebauer, Tomáš Honz, Marin Janíček, Linda Klimentová, Ondřej Laštuvka, Matěj Lipavský, Jolana Havelková, Jan Hísek, Jirka Houska, Roman Hudziec, Lucie Lomová, Petr Nikl, Aleš Novák, Pavla Soukupová, Klára Stodolová, Leona Telona, Veronika Richterová, Michal Sedlák, Dagmar Šubrtová, Jana Vojnárová, Mattie Walsh, Veronika Zapletalová, Martin Zetová, Jakub Zich, Tomáš Žižka

Jitka Válová – Květa Válová – Ester Krumbachová – Adriena Šimotová – Marie Jančová – Libuše Jarcovjáková – Dagmar Šubrtová

Termín vznešeno se vztahuje zejména na kvalitu přesahující možnost výpočtu, měření nebo nápodoby. Zjednodušeně řečeno, jde o prožitek, který se dostavuje, když zakoušíme něco tak velkolepého či komplexního, nad čím nám takzvaně zůstává „rozum stát“. Pociťujeme zároveň vlastní malost, ale také obdiv a fascinaci vnímaným jevem. Velkým tématem se kategorie vznešena po období antiky stala znovu v 18. století, kdy tento typ prožitku a hodnocení moderní estetikové spojili s pocity vyvolané mohutností přírody.

Kovy, uhlí, křemík, soli a podobné krystalické suroviny nám dosud sloužily jako prostředky rozvoje a pokroku. Křemíková či silikonová jádra procesorů dnes řídí téměř veškeré počítačové systémy světa. Všeobecná euforie z nekonečných možností trvalého rozvoje ovšem doznívá. Obavy z překročení horizontu udržitelnosti života jsou reálné. Stále častěji se ukazuje, že exponenciálně rostoucí výkonné systémy komunikují mezi sebou více než my, kteří jsme je vytvořili.

Vystavující umělci a umělkyně: Karima Al-Mukhtarová, Ateliér radostné tvorby (Marie Kúsová, Lukáš Paleček, Vojtěch Proske, George Radojčić), Zbyněk Baladrán, Mária Bartuszová, Jana Bernartová, Rudolf Fila, Tomáš Hlavina, Václav Janoščík a Adam Trbušek, Magdalena Jetelová, Magdaléna Kašparová, Michal Kindernay, Julie Kopová, Zdeněk Košek, Tom Kotik, Eva Koťátková, Václav Krůček, Kristina Láníková, Jiří Matějů, Maxmilián Aron Mootz, Pavel Mrkus, Jiří Načeradský a Jaroslav Nešetřil, Jaromír Novotný, Milan Paštéka, Ondřej Přibyl, Jiří Skála, Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Adriena Šimotová, Jos

Vystavující: Nikola Brabcová, Ines Doujak, Justyna Górowska & Ewelina Jarosz, Hanna-Maria Hammari, Anna Hulačová, Martin Hurych, Petra Janda, Michal Kindernay, Věra Kotlárová-Chovancová, Diana Lelonek, Jumana Manna, Tamara Moyzes & Shlomi Yaffe, Tadeáš Polák, Ruta Putramentaite, Jan Ságl, Zorka Ságlová, Dagmar Šubrtová, Jakub Tajovský, Marie Tučková, David Vojtuš

První část výstavy Obrazy krajiny představovala nejrozsáhlejší dílčí expozici. GBR ve svých sbírkách ukrývá díla, jež si nezaslouží život ve skrytu depozitářů. Do dílčí výstavy tak byla zařazena vybraná tematizovaná díla ze sbírek galerie, jejichž autory jsou umělci od zástupců překvapivě i 19.

Výstava Vanitas ukazuje smrt a umírání jako jeden z významných námětů současného výtvarného umění. Různé dějinné etapy lidské historie se lišily i svým vztahem ke smrti, respektive k životu samotnému. Přestože v moderní společnosti se smrt a umírání dostávají do stále více izolované či téměř tabuizované pozice, v umělecké tvorbě jsou stále přítomny. Již v období renesance se objevuje specifické zobrazení pomíjivosti a prázdnoty lidské existence symbolizované zátiším s lidskou lebkou či květinami – a od té doby se ve výtvarné kultuře tato tematika objevuje kontinuálně.

Výstava doprovozená knihou sleduje aktuální práci autorek ztotožňujících se s tradicí samotné podstaty sochařství, kterou tvoří objem a vertikalita. U sochy ctí plasticitu a schopnost přimět diváka k zastavení a prožitku. To ale nevylučuje rozdílnost přístupu k soše jak formální, tak obsahovou. Některá autorka se věnuje např. figurálnímu sochařství v nejtradičnějším slova smyslu, další abstraktní soše, objektu nebo monumentální prostorové tvorbě. Výstava ukazuje na pestré přístupy k tvorbě s tradičními materiály a hmotou.