Dvojčata Jitka a Květa Válovy představovaly zcela svébytný fenomén českého výtvarného umění. Akademické malířky, vzdělané na UMPRUM v ateliéru Emila Filly, nikdy nepřistoupily na imperativ doby a odmítaly propagovat duch převládajícího socialistického realismu. Po většinu druhé poloviny 20. století proto tvořily v ústraní domu č. p. 6 v Bendlově ulici na Kladně, který jim poskytl útočiště i jako neoficiální výstavní prostor a místo pro rozpravy. V ateliérech, kde Jitka a Květa tvořily bez možnosti představit hotová díla veřejnosti, se živelně scházeli jejich příznivci a debatovali o umění, životě a světě za železnou oponou. Zpoza ní za svéráznými umělkyněmi v 80. letech na „rudé“ Kladno zavítal dokonce i francouzský fotograf a režisér Alain Fleischer. Kromě něj tu nezapomenutelné chvíle, podnětné intelektuální prostředí a přátelský azyl ve skromných podmínkách našlo nespočet umělců, teoretiků, filozofů a dalších myslitelů a jejich dětí.

Koncept výstavy se pokusil zhodnotit jejich stopy a svědectví. Soukromý rodinný život sester Válových tak ožívá na dosud nepublikovaných fotografiích z archivu Martina, Davida a Marcela Steckerových, kteří byli v domě sester Válových častými hosty, či v korespondenci s filmařkou Ester Krumbachovou. Nechybí ani vlastnoručně psané životopisy sester z 80. let a dopisy, jež si vyměňovaly s tehdejšími komunistickými úřady. Výstavu doplňují autorská díla obraz Hranice nepřekročitelnosti, který Jitka Válová v kladenském domě vytvořila v roce 1968, obraz Květy Válové ze soukromé sbírky s názvem Návrat, plastika Torzo v mlze (Pocta Jitce Válové) sochaře Olbrama Zoubka a cementový objekt Ruce Evy Kmentové, ženy Olbrama Zoubka a přítelkyně obou sester. Za replikou původního modrého závěsu z inventáře sester Válových si návštěvníci rovněž mohou poslechnout zvukový záznam rozhovorů rozhlasového redaktora Vojtěcha Babky s Jitkou a Květou pořízený přímo v jejich domě.

Výstava v galerii arto.to si klade za cíl upoutat pozornost k faktu, že dům, kde sestry žily a tvořily od roku 1938 až do své smrti, se dodnes nedočkal patřičné pozornosti kulturní obce a zejména města Kladna, jehož byly nezapomenutelnými obyvatelkami stejně jako Jiří Kolář a Cyril Bouda. U příležitosti stého výročí narození těchto v české kultuře tak ojedinělých výtvarnic je namístě znovu otevřít debatu o potřebě zachování domu pro budoucí generace v podobě galerie, archivu a studovny a jako památník upomínající na autentické ostrůvky svobody v ponurých kulisách pásma dějin 20. století. Silná kulturní stopa sester Válových se svým výrazným dobovým i zeměpisným přesahem si zaslouží více než dočasnou výstavu a pamětní desku.

—Dagmar Šubrtová a Andrea Hoffman Nečasová, kurátorky výstavy

„Stvořitel, když dělal ten svět, tak to musel mít perfektně promyšlený. Pak stačilo stvořit buňku a ono to rostlo dál. V tom obraze je to totéž, co do toho vložíš, ono to potom roste.“
Jitka Válová

„Samota je důležitá, bez samoty na žádnou myšlenku nepřijdeš, v tom ti nikdo nepomůže. Když už něco vymyslíš, tak pak se můžeš s někým poradit, ale předem ne, to je vyloučený.“ 
Květa Válová

FILM GEN/// 
Námět, scénář a režie E. Krumbachová, Gen, Život malířek Jitky a Květy Válových, Febio pro ČT 1995 Jitka Válová, Květa Válová 13. 12. 1922, sestry, které se vždy řídily svou vlastní etikou.