Výtvarná výstava Prchavé existence z pravidelného
cyklu Předjaří je výpovědí o symbiotickém
prolnutí žijících organismů a přírodních
procesů. Všechny biologické říše (včetně
té lidské) spolu s přírodními živly a proměnlivými
stavy biosféry se podílejí na utváření
přírody. Tuto provázanost a vzájemnou propojenost
není na škodu připomínat v době
antropocénu, kdy je více než evidentní, že
pozice člověka ve světě není nezávislá. Ba
naopak, člověk je součástí celku a měl by
si nepřetržitě zvědomovat, že svým počínáním
ovlivňuje provázanou strukturu křehkých
vztahů. Spojujícími prvky nejrůznějších
forem života a přírodních procesů jsou určitá
prchavost, pomíjivost trvání a souvztažnost
dějů. To vše vyzdvihuje tato výstava, analogicky
kombinující tradiční přehlídku z jara
se probouzejících květin s neotřelými přístupy
současného umění inspirovanými přírodou.
U příležitosti, kdy se v březnový čas
na dobu deseti dní otvírá Empírový skleník
Královské zahrady, je možné v jednom architektonickém
prostoru obdivovat vedle sebe
plejádu 73 odrůd kvetoucích rostlin a expozici
šestnácti výtvarných umělců, v jejichž
tvorbě rezonuje právě téma přírody i obliba
neobvyklých výtvarných materiálů a principů.
Charakterem spíše sochařská výstava
představuje řadu současných autorů a uměleckých
přístupů, které překračují tradiční
sochařské postupy a výtvarná média. Pro
zdůraznění ústředního tématu výstavy byla
vybrána díla vytvořená pomocí netradičních,
někdy až delikátních, postupů (jako je práce
se zvířecími tělesnými pozůstatky, rostlinami,
přírodními procesy, houbami, peřím,
kaučukem, dřevem, kamenem a jinými přírodninami,
textilem, pískem, sádrou, papírem,
epoxidovou pryskyřicí, plexisklem,
odrazem světla, tiskem na látku, světelnou
projekcí či zvukem).
Přestože výtvarná přehlídka prezentuje
práce rozdílných autorů, jejím cílem bylo
vytvořit vyvážený celek, který symbioticky
komunikuje s rostlinným zastoupením skleníku
a zároveň nekonkuruje subtilní povaze
architektury účelové empírové stavby.
Jednotlivé práce spojuje citlivé naslouchání
přírodnímu prostředí a uvědomování si provázanosti
vztahů biologických říší i závislosti
nejrůznějších forem života na přírodních
procesech. Nepřekvapí proto, že řada
výtvarných děl propojuje několik sfér přírody
nebo využívá metaforického jazyka, kdy je
například ryze lidský problém prezentován
prostřednictvím zvířecí a rostlinné říše. Ve
výstavě není zapomenuto ani na zastoupení
všech čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země)
jakožto důležitých hybných sil a podle starověké
filozofie základních složek světa.
Podobně jako zde vystavující umělci nacházejí
synchronicity mezi přírodními entitami,
starověký svět se snažil pomocí elementů
vyložit nejen přírodní jevy, ale také
vnitřní složení člověka (např. indická ájurvéda,
Hippokratés, Galénos). Platón myšlenku
živlů rozvinul tvrzením, že organismy
(především živočichové) jsou tvořeny čtyřmi
živly, a přidal živel pátý – éter (nebeský či
vesmírný element, „božskou látku“, která
je nehmotná a nezničitelná). Také v myšlení
Dálného východu ke čtyřem živlům přistupuje
živel pátý, v buddhismu „duch“ (Ákáša) nebo
v Japonsku „prázdno“. O jistou éteričnost
a snahu o zachycení nehmatatelného či jemnohmotné
podstaty toho, čeho se nemůžeme
dotknout, a přesto to cítíme jako součást
světa, se pokouší řada zde zastoupených děl
i architektura výstavy. Stačí se inspirovat,
zavřít oči a nechat se obejmout prázdnem.
Magdalena Deverová