Výtvarná výstava Prchavé existence z pravidelného cyklu Předjaří je výpovědí o symbiotickém prolnutí žijících organismů a přírodních procesů. Všechny biologické říše (včetně
té lidské) spolu s přírodními živly a proměnlivými stavy biosféry se podílejí na utváření přírody. Tuto provázanost a vzájemnou propojenost není na škodu připomínat v době
antropocénu, kdy je více než evidentní, že pozice člověka ve světě není nezávislá. Ba naopak, člověk je součástí celku a měl by si nepřetržitě zvědomovat, že svým počínáním
ovlivňuje provázanou strukturu křehkých vztahů. Spojujícími prvky nejrůznějších forem života a přírodních procesů jsou určitá prchavost, pomíjivost trvání a souvztažnost dějů. To vše vyzdvihuje tato výstava, analogicky kombinující tradiční přehlídku z jara se probouzejících květin s neotřelými přístupy současného umění inspirovanými přírodou. U příležitosti, kdy se v březnový čas na dobu deseti dní otvírá Empírový skleník Královské zahrady, je možné v jednom architektonickém prostoru obdivovat vedle sebe plejádu 73 odrůd kvetoucích rostlin a expozici šestnácti výtvarných umělců, v jejichž tvorbě rezonuje právě téma přírody i obliba neobvyklých výtvarných materiálů a principů. Charakterem spíše sochařská výstava představuje řadu současných autorů a uměleckých přístupů, které překračují tradiční sochařské postupy a výtvarná média. Pro zdůraznění ústředního tématu výstavy byla vybrána díla vytvořená pomocí netradičních, někdy až delikátních, postupů (jako je práce se zvířecími tělesnými pozůstatky, rostlinami,
přírodními procesy, houbami, peřím, kaučukem, dřevem, kamenem a jinými přírodninami, textilem, pískem, sádrou, papírem, epoxidovou pryskyřicí, plexisklem, odrazem světla, tiskem na látku, světelnou projekcí či zvukem). Přestože výtvarná přehlídka prezentuje práce rozdílných autorů, jejím cílem bylo vytvořit vyvážený celek, který symbioticky
komunikuje s rostlinným zastoupením skleníku a zároveň nekonkuruje subtilní povaze architektury účelové empírové stavby.
Jednotlivé práce spojuje citlivé naslouchání přírodnímu prostředí a uvědomování si provázanosti vztahů biologických říší i závislosti nejrůznějších forem života na přírodních
procesech. Nepřekvapí proto, že řada výtvarných děl propojuje několik sfér přírody nebo využívá metaforického jazyka, kdy je například ryze lidský problém prezentován prostřednictvím zvířecí a rostlinné říše. Ve výstavě není zapomenuto ani na zastoupení všech čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země) jakožto důležitých hybných sil a podle starověké filozofie základních složek světa. Podobně jako zde vystavující umělci nacházejí synchronicity mezi přírodními entitami, starověký svět se snažil pomocí elementů
vyložit nejen přírodní jevy, ale také vnitřní složení člověka (např. indická ájurvéda, Hippokratés, Galénos). Platón myšlenku živlů rozvinul tvrzením, že organismy (především živočichové) jsou tvořeny čtyřmi živly, a přidal živel pátý – éter (nebeský či vesmírný element, „božskou látku“, která je nehmotná a nezničitelná). Také v myšlení
Dálného východu ke čtyřem živlům přistupuje živel pátý, v buddhismu „duch“ (Ákáša) nebo v Japonsku „prázdno“. O jistou éteričnost a snahu o zachycení nehmatatelného či jemnohmotné podstaty toho, čeho se nemůžeme dotknout, a přesto to cítíme jako součást světa, se pokouší řada zde zastoupených děl i architektura výstavy. Stačí se inspirovat, zavřít oči a nechat se obejmout prázdnem.
Magdalena Deverová
