Galerie Mayrau fungovala v letech 2002-2010. Program byl pod vedením umělkyně-kurátorky Dagmar Šubrtové spjatý s bývalým hornickým skanzenem dolu Mayrau ve Vinařicích u Kladna. V roce 2002 zde vznikla nová galerie současného umění konkrétně v areálu bývalé Vojtěšské huti pod patronací občanského sdružení Arteum, které organizuje kulturní aktivity s připomínkou industriální historie Kladenska. Drsný charakter dolu, kladenských hald, přírody, která si bere zpět, co jí těžba vzala, a především pak zbylý materiál vhodný pro sochařská díla, se staly výzvou pro umělce a pro pořádání výtvarných akcí, sympozií, plenérů a workshopů. Vystavující umělci tvořili svá díla nejen v reakci na prostor bývalé Vojtěšské huti, ale postupem času reagovali a využívali celý areál hornického skanzenu. Díla vznikla jako intervence do průvodcovské cesty skanzenu a tak propojovala dva světy – umělců a bývalých horníků, kteří ve skanzenu pracovali v nové roli průvodců. Galerijní činnost se tak stala součástí památkářské osvěty s napojením na Ateliér sochařství Kurta Gebauera na UMPRUM v Praze, kde Dagmar Šubrtová působila jako  asistentka.

V roce 2002 v bývalém dole Mayrau proběhlo sochařské sympozium, kterého se účastnili Kurt Gebauer, Dagmar Šubrtová, David Kračka, Tomáš Kůs a Lenka Klodová. Tenkrát byla vytvořena Housenka kapitalismu od Kurta Gebauera, která se tu nachází dodnes. Sochařské intervence nejenže vycházely z daného místa a reflektovaly jej formou nalezeného materiálu a site specific umění, ale  poukazovaly na tehdejší umělecké a společenské tendence. V tomto kontextu je vhodné připomenout Mezinárodní sympozia prostorových forem v Ostravě v letech 1967 a 1969, která vycházela ze zpřístupnění vítkovických železáren sochařům. Kupříkladu se zde plně rozvinul sochařský styl Karla Nepraše nebo Aleše Veselého a to v oblasti kreativní práce se železem. Galerie Mayrau poskytla jedné sochařské generaci možnost vyzkoušet si tvorbu v drsném industriálním prostředí a čerpat z něj nejen inspiraci, ale i nepřeberný materiál. Především se jednalo o studenty a absolventy z  ateliéru Kurta Gebauera na UMPRUM a pozvané hosty – umělce z celého světa.

Po určité době se v Galerii Mayrau rozvinula spolupráce v rovině budování kulturně-výtvarné platformy na Kladensku. Symbiózou hornické a umělecké komunity vznikaly výjimečné kulturně-společenské akce, které pracovaly s procesuálním uměním formou performancí. Prezentovaly se zde i divadelní a hudební projekty, probíhaly komentované prohlídky a konference. Program často propojoval etablovanější umělce s místními začínajícími. Uskutečnila se celá řada mezinárodních akcí. Vydávaly se odborné publikace s dokumentací výstav s mezioborovým přesahem reflektujícím místní specifika. Kupříkladu: Výjimečný stav: Ženy mezi horníky (2005), Haldy/Arizona: Pozůstatky důlní činnosti v okolí Kladna: dobře nebo špatně? (2006) a Černočerná Mayrau 2002-2008 (2008). Mezi odborníky, kteří s galerií spolupracovali a podíleli se na řadě textů patří historička umění Radoslava Schmelzová, geolog a filozof Václav Cílek a vizuální umělec a teoretik Miloš Vojtěchovský.

Mezi zajímavé výstavy jistě patří Výjimečný stav: Ženy mezi horníky (2005), která reflektovala genderová témata. Jednalo se o mezinárodní akci, při jejíž příležitosti se konal workshop, cyklus přednášek a výstava, v rámci 3. Mezinárodního bienále Industriální stopy 2005. Kurt Gebauer vystavil plátna Ženy v koupelích s odkazem na politické vězně, kteří zde fárali a o svých ženách si mohli nechat jen zdát. Dagmar Šubrtová zas dílo pojednávající o legendě o Sv. Barboře, patronce havířů. Úvodní text do katalogu k výstavě napsala historička umění Martina Pachmanová. V katalogu také nalezneme záznamy rozhovorů s bývalými pracovnicemi dolu Mayrau.

Workshop spojeným s výstavou Totalitní krajina se stal dalším úspěšným projektem, který se uskutečnil se zaměřením na problematiku ekologické a politické devastace Kladenska. Martin Zet nabízel chleby posypané černouhelným prachem. Pracoval s metaforou, že důlní činnost byla zdrojem obživy, ale také současně devastovala prostor, ve kterém horníci žili. Miloš Šejn zas sbíral po haldách, co těžba vynesla na povrh. Nalezené sedimenty označil lístkem s přesným GPS zaměřením místa nálezu a umístil do Zahrady v blízkosti těžního stroje Robert. Výstavu zahájil Václav Cílek úvahou o totalitní krajině jako o vyčerpaném tématu, které však zasluhuje hlubší zamyšlení a řešení.

V Galerii Mayrau kupříkladu vystavovali Jitka Válová, Martin Zet, Veronika Bromová, Miloš Vojtěchovský, Miloš Šejn, Jan Hísek, Jonáš Czesaný, Osamu Okamura (Japonsko), Věra Boudníková-Špánová, Petra Valentová, Ibra Ibrahimovič, Dragan Dragin (Srbsko), Lucie Krejčová, Dan Seen (USA), Arno Peeters a Iris Honderdos (Holandsko), Tarek Zaki (Egypt) a další.

V roce 2010 se stal novým ředitelem Hornického skanzenu Mayrau historik Zdeněk Kuchyňka, který měl jiný názor na kurátorské vedení galerie než Dagmar Šubrtová. Ta se následně rozhodla svou činnost zde ukončit. Tím skončila Galerie Mayrau na takové úrovni, jakou si budovala od roku 2002.

(Lenka Sýkorová)